Co pět dní se ocitá Měsíc ve stínu Země, která ho v té době chrání před dopadající slunečním větrem. Tehdy na měsíční povrch dopadají ionty atomů plynů z horních vrstev naší atmosféry. U dusíku a vzácných plynů to dokládá izotopové složení jejich iontů zachycených v nejhornější vrstvě měsíčních hornin. U kyslíku je situace trochu komplikovanější. Jeho ionty jsou součástí i větru slunečního, takže dopadají na povrch měsíce i v době, kdy není stíněn Zemí. Tok atmosférického kyslíku k Měsíci potvrdila až současná práce Kentara Terady z Osacké univerzity a Masakiho N. Nishima z Nagojské univerzity a jejich dalších kolegů z japonské kosmické agentury JAXA. Dospěli k tomu na základě vyhodnocení měření provedených japonskou družicí Kagoya. Propojení zemské atmosféry s měsíčním povrchem funguje miliardy let. Je tudíž možné, že ze zastoupení zachycených izotopů pozemského kyslíku bude možné získat informace o vývoji složení naší atmosféry. Nebude to jednoduchý úkol, protože zatím neumíme odlišit kyslíkové atomy ze slunečního větru do pozemských. Kyslík v atmosféře vznikl jako produkt metabolismu dávných mikroorganismů. Můžeme tudíž říci, že stopy jejich činnosti dosáhly i Měsíce. Na obrázku vidíme schéma toku a složení slunečního větru a prvků proudících ze Země na Měsíc. H⁺ značí proton, e^- elektron, He²⁺ alfa částici, O kyslík, N dusík, He helium.